Září 2008

Homer Simpson - pocta největšímu filozofovi všech dob

23. září 2008 v 12:33 | Majkl |  Televize
Pro odlehčení situace přidávám pokračování videa o muži století. Ať se cítím jakkoliv, tento plešatějící násoska mi vždycky (opravdu vždycky) zvedne náladu:)

Má odpověď

23. září 2008 v 12:19 | Majkl |  Kok(o)tejl
Chtěl jsem se už dlouho vyjádřit k Frankieho článku Otázky a odpovědi, nicméně rozepisovat svůj pohled na věc do komentáře se mi nechtělo a tak jako spoluzakladatel blogu se vyjádřím jak jinak než článkem:) Můj názor na smysl života jako takový jsem již přednedávnem napsal do jedné slohové práce a protože vidím toto téma stále ze stejného úhlu tak bych jí zde teď (lehce poupravenou) publikoval:
Napadlo vás někdy jaký je skutečný smysl života? Ne? Mě tedy ano a rád se s Vámi o tuto myšlenku podělím. Spousta lidí hledá smysl života ve své mnohdy až směšné víře v Boha nebo v jiném náboženství. Tyto skupiny Vás ale většinou obelhávají a slibují naplnění skutkové podstaty až po smrti, což mi jako dostatečný smysl nepřijde vzhledem k tomu, že ještě nikdo nedokázal podat přesný rozbor života na druhé straně krom značně obligátního a trapného světla na konci tunelu. Spousta lidí také hledá smysl života v rodině jako článku společnosti. To už se mi jako taková hloupost nejeví ovšem tento přístup není až tak přesný. Jediné čemu věřím je podložená Darwinova teorie evoluce a s ní spojená lidská podobnost s opicemi (u některých lidí značná). Jsme pouze součástí jednoho velkého systému a koloběhu života nazvaném věrně příroda. Nestvořil nás páprda s dlouhými vlasy a vousy za sedm dní. Jsme pouze hybridní, znetvořené a deformované vývojové stádium našich opičích přátel zavřených v klecích pro naši zábavu. Jedinou chybou evoluce se tak stal fakt, že náš mozek se vyvíjí příliš rychle, což není dobré ani pro nás ani pro přírodu. A tento vyvinutý kus masa si uvědomuje existenci sama sebe a hledá nesmyslný smysl života. Nechápe, že od zvířat se lišit nemáme. Co kdyby se mozek vyvinul do takové šíře například chrobákovi. Umíte si představit jak by dopadlo jeho přemýšlení o smyslu bytí zatímco by před sebou tlačil kuličku uválenou z trusu? Směšné že? Ale stejně tak je směšná přemýšlející opice, tedy člověk. Člověk navíc trpí chorobnou rozmnožovací schopností která už přinesla více jak 6 miliard výsledků. Za chvíli na Zemi už nezbyde kousek volného místa a tak jediná možnost spočívá v osídlení jiných planet (tam by se asi chrobáci těžko dostali). Je to naše jediné plus přestože si za stav naší planety můžeme sami. Na závěr to tedy schrňme - podle mě se člověk má chovat tak jak byl stvořen, tedy jako zvíře. Jíst, pít, spát a rozmnožovat se.
Nemá cenu se zaobírat smyslem života, smyslem vesmíru nebo Bohem, protože na to naše mozky nestačí. A když už někdo vymyslí nějakou spásnou myšlenku, jde o pouhou teorii. A takových teorií už tu bylo. Pak se můžeme divit že vznikají konflikty a války. To vše kvůli podobným přiblblým malichernostem. Jistě, zajímalo by mě jak je to ve skutečnosti s vesmírem, Bohem apod., ale na tuto otázku mi v současné době není schopný odpovědět nikdo, natož já sám. Tak nač ztrácet čas? Na světě je přece tolik krásy...

Hudební výchova: Armin Van Buuren & Sharon Den Adel – In And Out Of Love

18. září 2008 v 13:22 | Frankie |  Hudba
Opět hudební výchova, tentokrát jeden z nejlepších trance, který jsem poslední dobou slyšel. Ani mě nepřekvapuje, že je od holandského borce Armina Van Buurena, mistra svého oboru… Tentokrát si pozval Sharon Den Adel - holandskou zpěvačku s překrásným a hlavně univerzálním hlasem z kapely Within Temptation a společně vytvořili opravdu velmi pěkné dílo, které mě zaujmulo hned na první poslech.
Velice zajímavé je, že Sharon Den Adel je zpěvačka z metalové kapely, což není až tak moc obvyklé, aby si někdo, kdo dělá do trance pozval někoho kdo jede v metalu… Myslím si, že tady máme překrásný přiklad toho, že protiklady se přitahují - metal a trance (a já si vždycky připadal divnej, že poslouchám metal a trance), ale to není jen jediný protiklad, který můžem na této dvojici vidět, další je ten, že Sharon má hnědé vlasy a modré oči a Armin má žluté vlasy a hnědé oči, ale to je jen tak na okraj :-)
Doufám jen, že tihle dva spolu nespolupracovali naposledy a že se ještě dočkám něčeho podobného, protože tahle písnička splnila všechny moje potřeby a dokonale mi uklidnila moje pocuchané nervy.
Kdyby Vás zajímalo, jak hraje kapela Within Temptation, tak se můžete podívat dole na video se skladbou "What Have You Done", která je moje nejoblíbenější, pod článkem, kde si Within Temptation pozvalo Keitha Caputo. Tahle píseň má i zajímavý text… Frankie

Hudební výchova: Edward Shearmur – Grand Central

17. září 2008 v 11:58 | Frankie |  Hudba
Tuhle skladbu jsem (jako ukázku hudby, kterou poslouchám) nedávno dal na jedno fórum a celkem se líbila, tak proč ji nedát sem? Nechci přece na Vás zapomenout nebo Vás nějak opomenout :-) Je z filmu "Svět podle Prota" (anglicky K-Pax), který byl natočen v roce 2001.
Teď něco k této skladbě, jak ji vnímám já… Předtím, než se do toho pustím, bych měl napsat, že můj nejoblíbenější živel je voda. Dokážu u ní strávit celé hodiny a hodiny. Pokud možno, aby ta voda tekla někde v přírodě - nejlépe v lese. Je jedno, jaké je roční období, pokud je někde v tichém zátiší světa, kde je méně hluku a více zeleně, tak mi to je opravdu jedno, jestli je zima nebo babí léto.
A teď skutečně k mým pocitům a představám… Začátek skladby si představuji tak, že prší, popř. sněží… Ne nějaký moc velký liják, ale takové malé kapičky vody dopadají pomaličku za stálého bubnování na zem za svitu sluníčka a přitom se hezky spolu spojují do nepatrného potůčku (0:32 od začátku skladby), který skáká přes kameny a pařezy k dalšímu potůčku. Tihle dva se spolu spojují jako muž a žena a vytváří další potůček, který je ale nepatrně větší než ti dva (záměrně píšu "ti" a ne "ty"). Takhle to jde pořád dál a dál až se z toho vyklube malá říčka, která opouští les a hledí vstříc novým obzorům (0:50) … Je ještě čisťounká, naivní a mělká, ale už se pomalu blíží k prvním obydlím lidí. Ze začátku váhá, přece jenom lidi ještě vůbec nezná, ale potom se stejnou rozhodností jako její příbuzní na celém světě po celé věky, se odváží blíž k lidským obydlím… Potká v té malé obci svoji příbuznou (1:46) a chvíli si spolu povídají o svých zážitcích (1:56). Nakonec se naše říčka dozví (2:18) o strašném zlu, které napáchali lidé na její příbuzné a dostává strach ze všeho kolem (2:33)… Ale cesty již není zpět… A musí pokračovat společně se svojí sestrou dál do většího města lidí (2:59). Je celá ustrašená a dívá se na probíhající svět jako projíždějící řidič se dívá na stojící objekty za pohybu svého auta… A hledá oporu u své sestry, ale ta je natolik zkažená lidma, že se jí jen vysměje… Naše říčka nechápe svojí sestru, která před chvílí byla ještě na ní tak hodná a vlídná (3:22) a musí pokračovat dále ve své pouti městem. Lidé do ní hážou odpadky a myjí si v ní svoje auta a ona začíná ve svém nitru cítit, že něco není s ní v pořádku (3:29). Něco jí prostupuje a rozežírá ji zevnitř a ona se mdlýma očima, protože už nemá sílu odporovat, začíná dívat podobně jako její sestra na svět… a začíná si vychutnávat ten pocit zkaženosti (3:40). Vystoupí z města a putuje pořád dál do moře a hle? Vtéká do ní mladičká říčka (3:59), stejně jako ona byla na začátku, co té mladičké říčce asi řekne…??
A já se Vás ptám, existuje nějaký způsob, že lidi přestanou být zlí? Nebo že zlo vzniká samovolně anebo je dědičné?
P.S. Ta skladba se mi líbí v tom, že se jmenuje "Grand Central"… a že to video je použito úplně na něco jiného, na nějaká simulátor a já si přitom tu skladbu představuji úplně jinak… Prostě skladba, která zaujme hodně lidí úplně něčím jiným a každý si při ní představí něco úplně jiného :-) Frankie

Scars on Broadway - Daron vrací úder

14. září 2008 v 0:07 | Majkl |  Hudba
Je sobota večer, za chvíli ulehnu ke spánku. Ale před spaním si pouštím něco málo muziky. Abych byl konkrétnější - debutové album partičky Scars on Broadway. Lídrem kapely je všeobecně známý rockový hitmaker Daron Malakian, bývalý člen starých dobrých System of a Down (dále SOAD). Navíc si za společníka ke svému hystericko-dojemnému zpěvu a líbezné melodické kytaře vybral dalšího odpadlíka z SOAD Johna Dolmayana. Kapela překvapivě nepostrádá originalitu ani kvalitu i přesto, že už zde nepůsobí osvědčený vzorec Malakian/Tankian (taktéž SOAD).
Vyvážená směsice alternativního metalu a experimentálního rocku dala vzniknout albu o kterém si troufám říct, že je tím nejlepším co jsem za posledních 5 let slyšel. Klasické mazlivé tóny známe již z dob SOAD doplňují výrazné texty a až chorobně chytlavé melodie. Na CD je celkem 15 skladeb až k prasknutí narvaných nezapomenutelným hudebním zážitkem. Rozhodně bych vyzdvihl písně Serious, Funny, World Long Gone, Kill Each Other / Live Forever, Chemicals, Universe nebo They Say. Celá kompilace ve mě zanechala obrovský krvavý hudební šrám, který se jen tak nezhojí a neokouká. Jako upoutávku na Scars on Broadway bych využil klip They Say, který naleznete pod playlistem.
Seznam skladeb:
1. Serious
2. Funny
3. Exploding / Reloading
4. Stoner Hate
5. Insane
6. World Long Gone
7. Kill Each Other / Live Forever
8. Babylon
9. Chemicals
10. Enemy
11. Universe
12. 3005
13. Cute Machines
14. Wh*ring Streets
15. They Say



OTÁZKY A ODPOVĚDI

10. září 2008 v 22:58 | Frankie |  Kok(o)tejl
Je večer a já jdu za chvíli spát. Jako každý večer se mi před spaním honí podivné myšlenky (nebo spíš otázky) hlavou, ale už to nechci dál skrývat a také to potřebuji někde zaznamenat. Bude to asi trošku béčkový článek, ale mně to hodně pomůže, protože většinou do rána zapomenu, o čem jsme v noci přemýšlel - je to takový začarovaný kruh...
Jedna z nich je, co je za smrtí… Tahle otázka mě asi zajímá nejvíc, protože díky ní si mohu odpovědět na ostatní otázky a to jsou, jestli existuje Bůh, jestli je nekonečno nebo existuje-li osud…
Někdo tvrdí, že za smrtí je nic, někdo tvrdí reinkarnace, někdo tvrdí peklo a nebe, atd. - prostě co člověk, to názor. Mně se nejvíce líbí ta reinkarnace a proč? Všechno souvisí se vším a kosmos je prý nekonečný, teď nemyslím náš vesmír, ale kosmos a co to je kosmos? Má to být nekonečný prostor skládající se z nekonečného počtu vesmírů (náš vesmír je jedním z nich). Ale ne všechny vesmíry jsou podobné tomu našemu vesmíru, např. mají více dimenzí, odlišné formy hmoty či jiné fyzikální zákony, apod. Není to úžasné…? Můžem si být jisti asi jenom jednou věcí - nekonečností…
Ale jak si představit nekonečnost? Zrovna dneska mi máma řekla, že je to se mnou jako se začarovaným kruhem. Kruhem? To je ono… - kruh. Ano, kruh je nekonečný a proč by to nemohlo být s lidským tělem a vlastně vším, podobné? Vždyť jsme přece z atomů a molekul a ty jsou přece věčné, jen jsme měli zrovna štěstí, že se začarovaly dohromady a vytvořily nás, třeba zase někdy za milióny let vytvoří skoro to samé nebo - dokonce - už třeba existujeme v jiným vesmíru… Myslím, že reinkarnace je takový začarovaný kruh a proto věřím v ní jako myšlenku po smrti. Nevěřím, že existuje nic… Je to stejné (když vezmu lidská měřítka) jako ateista říká, že v nic nevěří, že nevěří v Boha - ty mám nejradši - říkají, že v nic nevěří, ale ve skutečnosti věří v to, že neexistuje Bůh přesně jako naše "nic"… - vždycky je "něco", jen to na první pohled nejde vidět, ale to neznamená, že to není… Přece jenom ateista v něco věří… A také proto nemůže být nic… Všechno přece souvisí se vším nebo ne? Tím myslím, že si můžu udělat jeden přiklad a pomocí logiky to přenést na druhý (trošku větší :-) ) příklad.
Vlastně celý náš život se skládá z určitých životních situací, vzorečků, kruhů, stačí se je nazpaměť naučit (a že jich je…) a měli bychom už být v životě celkem v pohodě… A my tím pádem jsme takový velký kruh a lidi vedle nás jsou taky kruhy, lidská hloupost je nekonečná (= kruh) a planeta Země je taky zaoblená koule (ve 2D skoro kruh) a vesmír? Hádejte, jak vypadá… A kosmos by mohl vypadat podobně a co je za kosmem? Doufám, že ne to, jak to bylo na konci filmu "Muži v Černém" :-)
Existuje Bůh? Co člověk, to jiná představa Boha. Někdo to vnímá jako přírodní zákonitosti světa, někdo jako "starého šedovlasého dědečka", apod. Ať tak či tak, je to (nebo má to být) nekonečně moudrá osoba nebo věc. Já si myslím, že Bůh je všechno kolem nás a i v nás. My jsme částí Boha, výsledkem jeho myšlenky a práce. Občas jsem si myslel, že Bůh vytvořil lidi kvůli tomu, aby za nějaký čas se lidi spojili v jedno a vytvořili Bohovi společníka (tím myslím ženu). Možná je více Bohů a proto je asi více inteligentních organismů, ale co je nad něma? Možná další Bůh, který si chce z těch Bohů udělat společnici pro svůj věčný život… Víte, co tím chci říct? :-) Hádejte… Zase kruh…
A proto by každý z nás měl se chovat každý den dobře, protože (jak to bylo ve filmu Gladiátor) - naše skutky v životě se odrazí ve věčnosti… Tak to je pro dnešek všechno, ukojil jsem svoji touhu a můžu se věnovat zase jiným věcem, který dělám furt dokola… Frankie

Hudební výchova: Nazareth – Hair of the Dog

5. září 2008 v 13:21 | Frankie |  Hudba
Předevčírem jsem se trochu doma nudil a napadlo mě, že bych si už mohl konečně stáhnout soundtrack z filmu Legendy z Dogtownu a jiné soundtracky (např. Gladiátor, Pulp Fiction, Zachraňte vojína Ryana, atd.), který tak lidé z mého okolí chválí. Nezklamal mě. Nejvíce se líbila píseň Hair of the Dog, která pochází ze stejnojmenného alba z roku 1975 Hair of the Dog a která se stala základem rockových rádií 70. let. Na tomto albu je také snad ještě známější Love Hurts, kterou jsem Vám chtěl představit původně.
Při poslechu této skladby jen lituju, že nejsem starý jako můj otec, který vyrůstal za největší éry Nazareth jen s tím rozdílem, že bych chtěl být na druhé straně světa…
Teď by měl přijít nějaký velkolepý konec nebo nějaká myšlenka na závěr, ale nějak nepřichází, tak radši ukončím tento článek, abych Vám to nezkazil a jdu zase hrát na tenisovou raketu a představovat si, že je to moc pěkná kytara a já jsem o 30 let zpátky :-)