Listopad 2008

Dva roky s Vámi

26. listopadu 2008 v 9:34 | Majkl |  O nás


Dne 22.11.2008 oslavil CRAX blog dva roky od svého vzniku.
Během této doby přinesl 244 článků plných vlákniny.
Blahopřejeme hoši...



Hudební výchova: The Faint – Agenda Suicide

12. listopadu 2008 v 22:22 | Frankie |  Hudba

Jak jste si asi všimli, snažím se sem obvykle nedávat poslední dobou nějaké hity, ale spíše něco méně známého. Pravda, občas sem dám něco známého, ale můj prvotní záměr byl: "nedávat sem žádné hity". Známé věci zná obvykle každý :-) Ve svém záměru budu pokračovat i dnes, když vám sem dám tuto píseň… Připomíná mi tak trochu mě, ale snad se mi nestane to samé, co na konci tohoto videa. Nejhorší je totiž stereotyp, chce to změnu a ne, když někteří lidé dělají každý den stálé věci dokola… Potom ani nějak zvlášť neprožíváme, ani nepřemýšlíme. Nevím, která z těchto dvou možností je horší, jisté je, že spolu souvisí.
Možná, že někomu to vyhovuje, ale já nepatřím mezi ty typy. Jenže jak z tohoto kruhu ven? Podle mé teorie asi (viz článek a diskuze k OTÁZKY A ODPOVĚDI) v konečném důsledku nijak, ale to nám nebrání se o to v tomto čase pokusit. Chce to, možná, udělat něco nepředvídatelného, něco razantního, ale ne to, co je na konci tohoto klipu. Něco, co by do nás naše okolí neřeklo. Někam zajít. Protože jakmile jednou vstoupíš, tak už není cesty zpět a třeba někoho potkáš, něco zažiješ, něco uděláš a to se s tebou bude táhnout pěěěěkně dlouho... A já, já dneska tak trochu možná vstoupil…

Moje první video na youtube

6. listopadu 2008 v 22:39 | Frankie |  Hry
Dneska jsem se trošku nudil a napadlo mě, že bych mohl udělat nějaké krátké videjko ze hry, která se stala mojí součástí a která nedávno překonala počet 11 000 000 hráčů. Jde o hru World of Warcraft. Dělal jsem tohle video hodinu a něco a výsledek je zde:


Leze na mě chřipka nebo něco podobného a tak to nebudu moc protahovat. Jdu se osprchovat a potom asi spát, uvidím ještě… Tak zatím zdar a doufám, že se Vám to krátké video bude aspoň trošku líbit, ale asi ne, protože nejspíš nevíte a neznáte, co je to dmg a jiné výrazy, které používáme, my z WOWka, každý den :-) Frankie

Barack Obama prezidentem USA

6. listopadu 2008 v 0:41 | Frankie |  Ze světa
I když jsem více fandil starému, ostřílenému bývalému vojákovi - který by měl být přímý jako přímka - McCainovi, tak nemůžu říct, že Obama je špatná volba. Rozhodně lepší volba než Paris Hilton. Byl mi na pohled sympatičtější než McCain, ale ty jeho sliby… no, uvidíme, jestli je všechny splní, až uvidí realitu. Každý politik přece slibuje, zvlášť před volbami. Otázka je, jestli je všechny splní. Tohle není malá ČR, tohle je USA - největší velmoc, se kterou stojí a padá mnoho jiných státu včetně ČR. Aby to nebyl rychlý nástup, rychlý odchod.
Měl štěstí a kuráž - spojoval názory McCaina s neoblíbeným Bushem, do toho zasáhla finační krize, která je nejhorší za posledních 70 let, atd. Ale jak se říká - štěstí přeje připraveným… A on byl připravený - jeho volební tým byl více než brilantní. Vyrostl na Americkém Snu, ale aby se to teď pro něj nestal ten špatný sen, protože je ještě mladý a nezkušený (na rozdíl od McCaina) a také je ještě nezkažený (aspoň doufám). Ale všechno přijde časem. Je na to připraven? Ano, umí jednat s lidmi (je to právník), ale k řízení největší současné velmoci je potřeba více než to. A to je pevnost. Na kalkulování a proslovy bude mít poradce. Musí být pevný jako skála, nebát se prosazovat i zrovna neoblíbené změny za cenu poklesu popularity (proto jsem měl rád Bushe). Přišla změna bylo jeho hlavní motto, ale jaká změna nastane?
Amerika se přirozenou cestou stala "četníkem" světa, doufám, že to se svou změnou nezkazí. Už je pozdě se schovat a dělat, že se nic nestalo. Stalo se. Většina lidí (zvláště v muslimských zemích) nemá rádo Američany a pochybuji, že jim bude na nějakou dlouhou dobu stačit k lásce k Obamovi a vlastně k celé USA to, že je afroameričan s muslimskými předky… Aby nakonec nebyl na svou krev podobně tvrdý jako jeden nejmenovaný evropský "politik" před 70 lety… Nemůže se stáhnout, tak jak přesně sliboval, to už vím teď…
A jakmile nedodrží jeden slib, zvlášť tento, tak se to s nim poveze… Odvážím se napsat, že na tohoto prezidenta se jen tak nezapomene. Zdědil rozdělený svět, který chce spojovat, ale lidé jsou od přírody závistiví, agresivní, tvrdohlaví a těžce se spojují, jediné co je tak na chvíli spojí je vidina nějaké příjemné změny… Je to tak změna, kterou sliboval? A budou pokračovat v jeho díle další prezidenti? Nemůže změnit svět za 8 let, i když bude mít štěstí. Radši by měl nechat naši přirozenost - lidskou individualitu - pracovat jako celé věky a spíše se pokusit najít pro nás nový prostor… Je to i pojistka pro případnou katastrofu, která se stane dříve nebo později, ale stane se… Ale to on očividně neudělá, protože odloží mise na Mars a Měsíc. Možná nám jednou těch 8 let bude chybět… Uvidíme, co všechno přinese čas… Jedno je jisté, že zejtřek přinese horší věci než dnešek a tak to bude, pokud nenastane nějaká změna… Frankie

Lidské plány a příčina, proč děláme to nebo ono

1. listopadu 2008 v 19:53 | Frankie |  Kok(o)tejl
Já si myslím, že je to podobné jako s teorií chaosu, která byla velmi pěkně a stručně napsaná v knize "Jurský Park" od Michaela Crichtona -> je to jako kulečník. Když známe sílu, která na kouli zapůsobila, její hmotnost a dokážeme vypočítat úhly, pod nimiž se odrazila od mantinelů, dokážeme tím pádem předpovídat její chování v budoucnosti. Na první pohled velice jednoduchý systém, JENŽE ve skutečnosti se ukáže, že umíme předpovídat její chování jen pár sekund dopředu, protože téměř okamžitě velice malé efekty - nedokonalost povrchu koule, nepatrné nerovnosti stolu, atd. - začnou její dráhu pozměňovat a nepotrvá dlouho a zcela vyvrátí naše pečlivé výpočty. Ukáže se, že tak jednoduchý systém, jako kulečníková koule a její pohyb po stole, má nepředvídatelné chování… A takový je i lidský život.
Nemůžeme si dělat moc velké plány dopředu, protože nás třeba zítra přejede auto na přechodu. Je to sice malá pravděpodobnost, ale ta šance tady je. Je lepší si dělat menší plány - ty mají větší šanci na úspěch. Stejně jako v kulečníku (nebo biliáru, teď nevím, co je co) - čím blíž je koule od díry, tím je větší šance na úspěch… Na pravdě se mi líbí to, že můžem ji použít i na zdánlivě nepodobné jevy. Pravda je vždycky jen jedna… Ale teď jsem se asi moc zasnil.
Jakmile se narodíme, tak pochopitelně zdědíme nějaké dispozice po rodičích, ale převážnou část naší osobnosti, aspoň si to myslím, nabudeme až s životem. Nikdo nemůže dopředu říct, jak se jeho dítě bude chovat v budoucnosti. Nemůžeme dělat moc velké plány dopředu. Na druhou stranu ty dispozice, tu výchovu, to dítě má a můžem zhruba, opakuji zhruba si představit jeho život v budoucnosti jako s tím příkladem, který jsem zde před chvílí napsal. Všechno souvisí se vším a nemáme zatím intelekt na to, abychom vše pochopili i když - jak Einstein kdysi pronesl - nejneuvěřitelnější ze všeho je, že svět je pochopitelný… Bohužel se asi v dnešní době na Zemi moc Einsteinů nepohybuje.
Ale teď k jádru věci - samozřejmě, že všechno, co děláme, má svou příčinu. Všechno, co vidíme, slyšíme, atd. nás neskutečně ovlivňuje. Víc, než si to dokážeme představit. Jak věci dobré, tak věci špatné. A ta příčina sahá až k našemu narození. Někde jsem četl, že nějaký přední německý filosof se domníval, že všechno, co děláme, je proto, abychom někdy v budoucnu dosáhli toho samého pocitu a uspokojení, jako když nás kojila naše matka… Myslím, že je to veliká pravda… Frankie