Lidské plány a příčina, proč děláme to nebo ono

1. listopadu 2008 v 19:53 | Frankie |  Kok(o)tejl
Já si myslím, že je to podobné jako s teorií chaosu, která byla velmi pěkně a stručně napsaná v knize "Jurský Park" od Michaela Crichtona -> je to jako kulečník. Když známe sílu, která na kouli zapůsobila, její hmotnost a dokážeme vypočítat úhly, pod nimiž se odrazila od mantinelů, dokážeme tím pádem předpovídat její chování v budoucnosti. Na první pohled velice jednoduchý systém, JENŽE ve skutečnosti se ukáže, že umíme předpovídat její chování jen pár sekund dopředu, protože téměř okamžitě velice malé efekty - nedokonalost povrchu koule, nepatrné nerovnosti stolu, atd. - začnou její dráhu pozměňovat a nepotrvá dlouho a zcela vyvrátí naše pečlivé výpočty. Ukáže se, že tak jednoduchý systém, jako kulečníková koule a její pohyb po stole, má nepředvídatelné chování… A takový je i lidský život.
Nemůžeme si dělat moc velké plány dopředu, protože nás třeba zítra přejede auto na přechodu. Je to sice malá pravděpodobnost, ale ta šance tady je. Je lepší si dělat menší plány - ty mají větší šanci na úspěch. Stejně jako v kulečníku (nebo biliáru, teď nevím, co je co) - čím blíž je koule od díry, tím je větší šance na úspěch… Na pravdě se mi líbí to, že můžem ji použít i na zdánlivě nepodobné jevy. Pravda je vždycky jen jedna… Ale teď jsem se asi moc zasnil.
Jakmile se narodíme, tak pochopitelně zdědíme nějaké dispozice po rodičích, ale převážnou část naší osobnosti, aspoň si to myslím, nabudeme až s životem. Nikdo nemůže dopředu říct, jak se jeho dítě bude chovat v budoucnosti. Nemůžeme dělat moc velké plány dopředu. Na druhou stranu ty dispozice, tu výchovu, to dítě má a můžem zhruba, opakuji zhruba si představit jeho život v budoucnosti jako s tím příkladem, který jsem zde před chvílí napsal. Všechno souvisí se vším a nemáme zatím intelekt na to, abychom vše pochopili i když - jak Einstein kdysi pronesl - nejneuvěřitelnější ze všeho je, že svět je pochopitelný… Bohužel se asi v dnešní době na Zemi moc Einsteinů nepohybuje.
Ale teď k jádru věci - samozřejmě, že všechno, co děláme, má svou příčinu. Všechno, co vidíme, slyšíme, atd. nás neskutečně ovlivňuje. Víc, než si to dokážeme představit. Jak věci dobré, tak věci špatné. A ta příčina sahá až k našemu narození. Někde jsem četl, že nějaký přední německý filosof se domníval, že všechno, co děláme, je proto, abychom někdy v budoucnu dosáhli toho samého pocitu a uspokojení, jako když nás kojila naše matka… Myslím, že je to veliká pravda… Frankie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 #13 #13 | 2. listopadu 2008 v 1:01 | Reagovat

1) Řekl bych, že dráha kulečníkové koule se dá odhadnout velice přesně. Jak jinak si vysvětlit, že mezi nejlepšími hráči světa jsou stále ta samá jména? To mají pořád štěstí?

Ale jestli to má bejt jenom výmluva na to, jak jsi tek elegantně poslal tu černou do špatný díry, tak sorry... :)

2) Mluvíš tu o něčem, čemu ekonomové říkají míra časové preference (popř. v důsledku mezní míra časové preference). Ty tady propaguješ to, že časová preference má být velká, že přítomnost je výrazně větší než budoucnost. K inteligentním lidem ale už tak nějak patří, že si myslí pravý opak. Tedy ne že by přítomnost nebyla důležitější než budoucnost, ale je méně důležitá, než tvrdíš.

3) Jdu spát :)

2 Frankie Frankie | E-mail | 2. listopadu 2008 v 11:36 | Reagovat

Velmi pěkný komentář, díky za něj :-)

Určitě mají trošku štěstí a určitě nepředpovídají celou hru dopředu na základě prvního úderu do koule, jen několik tahů dopředu. Řekl bych, že tak z poloviny improvizují – předvídají svoje údery dopředu, to ano. Ale předvídat a zahrát něco, to je rozdíl. A tak se jim určitě někdy stane, že buď oni nebo jejich soupeř zahrají něco, co nečekali a musí znova předpovídat… Myslím si, že ano, jsou nejlepší hráči v kulečníku, ALE to první místo se pravidelně mění… Kdyby všechno bylo dopředu dáno, tak by se vymyslela jedna teorie na všechno, která by platila kdykoliv a nemuseli by ekonomové a jiné kapacity neustále přemýšlet…

Když jsme u těch ekonomů a u tvé druhé části komentáře, tak si myslím (a dopředu říkám, že nejsem vůbec zběhlý v ekonomických výrazech, nikdy jsem ekonomii neměl vyjma roku na střední, kdy jsme brali daně :-) ), že se z minulosti vyvíjí budoucnost a ano, možná, že někteří lidé si myslí, že budoucnost je stejně velká jako přítomnost, ale já si myslím, že vše začíná a končí u toho, co teď uděláme, popř. co jsme udělali. Budoucnost se může vždycky změnit a nemůžu ji předpovídat úplně přesně dopředu, ale jen zhruba… To ale neznamená, že ji nemáme předvídat nebo se o to pokoušet. Je dobré mít plány, ale ne moc podrobné plány v delším časovém úseku. Nejlepší věci totiž přijdou, když je nejméně čekáš… Jako na Vánoce, když jsme byli všichni děti… Kdybych totiž jenom předvídal, co se může stát a co ne, tak bych byl ten samý jako jsem byl do střední – tam jsem byl taková tichá voda a jenom jsme si říkal, co mám a co nemám říct a jaké to bude mít důsledky. Nežil jsem. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, ale myslím si, že je nejlepší když se prožívá přítomnost -> žít každý den, jako by to byl poslední den...

3 #13 #13 | 2. listopadu 2008 v 13:40 | Reagovat

Že budoucnost je stejně velká jako přítomnost, si myslí jenom Al Magore a jeho parta. Já totiž povědál, že se všichni shodnou na tom, že budoucnost je menší než přítomnost, ale mezi vzdělanými (inteligentními) lidmi panuje shoda v tom, že budoucnost je větší, než si myslí lidé nevzdělaní (& hloupí).

No, takže jsi vlastně polemizoval s něčím, co jsem neřekl, ale polemizoval jsi s tim moc pěkně, máš u mě bod :)

4 Frankie Frankie | E-mail | 2. listopadu 2008 v 22:35 | Reagovat

:-)

5 Machys Machys | E-mail | 4. listopadu 2008 v 0:48 | Reagovat

… Jako na Vánoce, když jsme byli všichni děti…  

stejně dokonalý klišé jako "babička, která je ráda, když se na ní přijede podívat vnuk", "matka: doufám, že košile mého syna je naprosto čistá...", "chvíle pohody s přáteli"

honzo.. jsou to tvoje myšlenky, nebo jen opakuješ reklamní slogany..? přemejšlej o tom

6 Frankie Frankie | E-mail | 4. listopadu 2008 v 11:35 | Reagovat

to Machys:

Všechno, co zde píšu, jsou jen moje myšlenky a názory. Nic víc, nic míň. Jistěže musím mít nějaký základ, ale pochybuji, že ten základ je z reklam, protože televizi a zvlášť reklamy nesleduji tak minimálně rok dva – hraji místo toho World of Warcraft. Popravdě jsem nikdy nějak zvlášť nesledoval reklamy – jsem se koukal na nějaký film a když byla reklama, tak jsem buď šel na cígo nebo prostě vypnul a nevnímal.

Není to spíš tím, že ty sleduješ reklamy a televizi a tím pádem si spojuješ moje názory s tím, co vidíš ty? Podle sebe, soudím tebe… A pravda, jak jsem psal, je jen jedna, i když je sebe složitější…

A nezapomeň, že všechno souvisí se vším… :-) Takže když něco napíšu, tak je jasný, že už to za těch pár tisíc let, co máme písmo nebo pár desítek let, co jsou nás miliardy a co máme televizi, někdo vymyslel nebo zdokumentoval, holt mám tu smůlu, že jsem se narodil v pozdní době, kdy už je toho hodně vymyšleno a přežvýkáno. Možná bych se uplatnil jako ten, kdo vymýšlí slogany nebo motta. Co ty víš :-)

Teď jsem si uvědomil, že reklama je vlastně taky takový vzorec (jako v matematice), jenže nemá obvykle čísla, ale skládá se z různých životních situací, které dotyčný velmi elegantně narval do pár slov, takže já proti reklamám nic nemám, i když se podle nich (aspoň teda moje vědomí) neřídím ;-) Nevím, jak podvědomí

7 Machys Machys | E-mail | 6. listopadu 2008 v 15:03 | Reagovat

reakce na poslední odstavec, který se zdá docela chytrý:

ano, reklama využívá stereotypů a zjednodušení, stejně jako jakákoli jiná forma komunikace. Podstatné je, zda jsi opravdu zažíval tak idylické Vánoce "když jsme byli všichni děti", nebo jenom popisuješ mýtus, stereotyp, který jsi ale nikdy neprožil.

Neni špatné používat zjednodušení a stereotypy. Mám však pocit, že jen opakuješ hollywoodskej vánoční sen, kterej má zakrýt (klidně neúmyslně) mezeru a chybějící myšlenku v úvaze.

Chytrá úvaha se od té blbé a povrchní odlišuje tím, že jako argumenty  a ilustrační příklady nepoužívá odkazy na mýty, které se vydávají za pravdu. Mýtus Vánoc, čisté košile, návštěvy babičky, chvílí pohody s blízkými osobami, přání k narozenám nebo úspěšného bílého nadmuže po třícítce a vychrtlé dvacetileté blondýny s hladkou pletí jako ideálního páru jsou oběcně rozšířené (pak platné) stereotypy, které spoustu lidí dostávají do depresí, protože je považují za pravdu.

Většina lidí nezažívá hollywoodské Vánoce, kde jsou všichni šťastní a jenom rozbalují dárky a nejhorší starostí je, že někdo připálil řízky. Příklad s Vánocema jen ilustruje tvojí argumentaci, která je chvílema racionální a chvílema se odvolává na věci, které neexistují. Tvrzení "o štěstí na Vánoce, když jsme byli všichni děti" je proto naprosto debilní :).

Pokud ho vztáhneš na sebe, je to ok. Tys moh mít pěkný všechny dětský Vánoce (čemuž moc nevěřim, ale dejme tomu), kdyžs byl malej. Ale je spousta lidí, kteří určitě neměli. Ty říkáš:

"byli jsme VŠICHNI šťastné děti na Vánoce.. "

a kdo nebyl,

je debil,

nebo tak něco.

To už je kurva zjedodušení. Nemyslíš?

Lidi si lžou, nejsmutnější je, když lžou sami sobě.

8 Frankie Frankie | E-mail | 7. listopadu 2008 v 18:23 | Reagovat

To Machys:

Já nevím, jak ty, ale já jsem myslel „Jako na Vánoce, když jsme byli všichni děti“ jenom příklad toho, co jsem napsal o jednu větu předtím a to je „Nejlepší věci totiž přijdou, když je nejméně čekáš…“ A tím jsem myslel rozbalování dárků. Nemyslel jsem ale chvíle pohody a jiné věci v delším časovém úseku, které si zde tak hezky napsal… Dokonce jsi si myslel, že si to myslím, když si dokonce napsal: „byli jsme VŠICHNI šťastné děti na Vánoce..“ Jestli si to ale myslel tak, že každý dostal to, co si nejvíce přál, tak zase nesouhlasím – každé dítě, když vidí dárek, tak je plné napětí a dá se říci, že je plné štěstí (pokud je ještě malé, což dítě obvykle je :-) ), ale to jenom tamtu jeho přítomnost… Po pár vteřinách už je třeba smutné, jenže já myslel jen ten jeden bod v čase, tzn. „přítomnost“…

Je samozřejmé, že všichni nemůžou mít hezké Vánoce, ale to jsem přece nepsal ani to neřešil… Líbí se mi, že si to vztahuješ hned na sebe. Tím mi vysíláš jasný signál… A že si vezmeš jednu větu a tu mi chceš omlátit o hlavu… Další signál… Ale jestli to myslíš tím, že výjimka potvrzuje pravidlo, tak to není pravda (myslím teď ten příklad s tou větou, kterou mi chceš omlátit o hlavu…). Možná si ty neměl hezké Vánoce, ale dárky si, aspoň myslím, rozbaloval vícekrát než nerozbaloval. Ale možná taky ne, co já vím, nejsem Bůh, abych všechno věděl o každým (a ani to nechci vědět), jen předpokládám, že na Vánoce se obvykle rozbalují dárky… Aspoň v našich krajích. Nevím, jak třeba v Pákistánu nebo Afghánistánu… Ale možná si myslel, že jsem rozmazlený parchant, který dostal vždycky všechno, co chtěl…

Je to skoro, opakuji skoro, jako Demokracie – tam se taky řídí vlivní lidé (aspoň by se měli řídit) tím, co si myslí drtivá většina… Je jasné, že vždycky se někdo najde, kdo bude proti nebo kdo se bude lišit… Ale za to přece ten pisatel svého názoru nemůže, protože nemůže nikdy napsat názor všech, pokud teda nenapíše byli šťastní, nebyli šťastní, prostě dvě možnosti – buďto tam nikdo je nebo tam nikdo není (naše minulé MOTTO :-) )

Sorry, jestli jsem se špatně vyjádřil s těma Vánocema v komentáři, ale doopravdy jsem si to tak myslel a také myslel jsem, že to bude jasné...

9 Majka Majka | 8. listopadu 2008 v 16:23 | Reagovat

Frankie: Mně to jasné bylo, jak to s těmi Vánoci myslíš:-). Ještě k tomuto příkladu – na rozdíl od Machyse si nemyslím, že by uvedení ilustrativního příkladu Vánoce v této souvislosti znělo jako klišé a bylo použito nelogicky, právě naopak, tento příklad jen dobře dokresluje text a činí ho tak srozumitelnějším a každému, kdo článek pozorně četl, pak musí být jasné, že si zde neřešil Vánoce plné pohody a míru, ale jediný okamžik.

Machys: Pochopitelně, pokud bychom vzali příklad Vánoce do důsledku, mohou být Vánoce každým prožívány individuálně a rok od roku jinak, bla, bla, bla.... Ale to přeci není ústředním tématem článku zabývajícím se příčinami lidského jednání a tak nechápu, proč se tak zdlouhavě zabývat jedním, ne tak podstatným příkladem, který je ještě k tomu uveden pouze v doplňujícím komentáři.

10 Majka Majka | 8. listopadu 2008 v 17:42 | Reagovat

Ještě k hlavnímu článku... no když přemýšlím na příčinami našeho chování, tak mě teď napadají hlavně potřeby. Napsáno obecně - od těch základních (hlad, spánek...), přes sociální potřeby, seberealizace, úspěchu, až po vyšší city, atd. Taky možná nějaké vnější pobídky jako např. odměny, tresty, přidání na platě;-)), atd. No je toho určitě hodně, že by všechny odpovědi vydaly na celou knihu.

11 Machys Machys | E-mail | 13. listopadu 2008 v 15:11 | Reagovat

chm.. kozy vozy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama