Hudba

Hudební výchova: Submersed - Hollow

29. března 2010 v 1:54 | Frankie


Tak tohle je přesně to, co teď potřebuju, co teď vyžaduju.

Už od první vteřiny mě to chytlo za koule a ne a ne mě je pustit... Začátek do pohody, kde dominuje perfektní kytara, která nádherně vytváří prostředí úvodní části a potom se pomalu, ale jistě rozjede jeden z nejlepších songů v čele se skvělým hlasem, který moc hezky zvládá různé vejšky...

Text pěkný...

Dávám 85%



Hudební výchova: Ex Deo - Romulus

30. ledna 2010 v 20:07 | Frankie


Tak na tuhle peckovou písničku jsem jednoho dne přišel zcela náhodou když jsem hledal písničku od Kataklysm. Je to přesně ten styl hudby, který tohle období zbožňuju. Teda spíš takhle - mám rád hodně stylů, žánrů, ale pro epic death metal mám teď v srdci zvláštní místo... Už mám stáhnuté celé album a dokola to poslouchám a hledám další kapelky v tomto stylu.

Myslím, že některým z vás by se toto mohlo také líbit a když ne, tak mi jednak vlezte na záda a jednak se aspoň koukněte na moc pěkný, povedený klip k této písničce, který by mohl ocenit každý, kdo se zajímá aspoň trochu o historii

Příběh vody

19. ledna 2010 v 22:36 | Frankie
Tento klip nebo spíše Slide Show jsem udělal jednak proto, že na Youtube není ani jednou tato písnička, která je suverénně moje nejoblíbenější skladba už asi 7 let a také proto, že miluji vodu.

Tak například vždy, když doma nemám co dělat, tak si pustím pomaloučku vodu do vany a začnu si číst nebo jen tak poslouchám kapaní vody, které mě neustále fascinuje…

Dlouho to trvalo než systém na Youtube mi schválil toto video, ale nakonec před chvílí mi to konečně povolil… I když třeba je toto video v některých zemích zakázáno, tak doufám, že vy všichni ho uvidíte. Sice se mi moc nepovedlo, ale přesto bych se chtěl s Vámi o něj podělit.

Dělal jsem ho asi hodinu a nejvíc mi dalo zabrat sehnat nějaké slušné obrázky, abych mohl udělat tento příběh vody od deště přes říčku až k obrovskému jezeru… Původně jsem tam chtěl udělat příběh až k moři tak, aby to končilo oblaky a zase deštěm, ale jednak jsem nesehnal slušné obrázky a jednak jsem se bál právě, jestli mi systém na Youtube schválí celou písničku…

Nakonec jsem udělal kompromis a výsledek můžete vidět zde.






Přeji příjemnou zábavu a ničím nerušené přemýšlení při čtení ostatních článků na našem blogu :-) Frankie




Hudební výchova: In Flames - The Chosen Pessimist

24. září 2009 v 21:16 | Frankie


Opět se hlásím, omlouvám se, že jsem tu teď delší dobu nebyl... Jako omluvu prosím přijměte tuto skladbu, kterou považuji za jednu z NEJKRÁSNĚJŠÍCH písní, která kdy vznikla... Je z alba "A Sense of Purpose" (2008) a splňuje všechny moje představy o dokonalé písni... Má všechno, co má mít písnička, kterou budu snad znát asi navždy... In Flames zrajou jako víno. Kdo byto do nich řekl? Už dlouho se mi nestalo, aby mi nějaká skladba vyrazila dech, ale této se to bezezbytku povedlo... Snad jedině ONE od kapely Metallica a sem tam něco od Hanse Zimmera nebo Clinta Mansella se mnou dokázalo dělat takové divy jako tato píseň. Má i dokonalý text a samozřejmě i název... Dávám 95%... Frankie

Absolutní kokotinec 2

10. června 2009 v 22:18 | Frankie


Neposlouchám hip hop ani rap, ale tohle video mě absolutně dostalo. O tomto supr dílku jsem se dozvěděl od mého spolubydly z vejšky, který je právě z Pelhřimova a osobně zná ty dva mladé umělce :P

Je to podle mě nejlepší dílo v tomto žánru, protože to buď člověka nasere nebo dobře pobaví, ale nenechá to člověka chladným... Prostě na tohle (aspoň já) jen tak nezapomenu - dobře jsem se pobavil :-)

Škoda jen, že k tomutu videu na youtube bylo hodně negativních komentářů, ale já si myslím, že na to, že těm dvoum bylo cca 15, tak je to více než dobré :-)

Nezbývá než popřát těm dvěma hodně štěstí a kreativnosti při tvorbě dalších děl, které by byly aspoň trochu podobné tomuhle songu...

Pejr FTW !!! :-)

Frankie

Hudební výchova: Pain - I'm Going In

7. června 2009 v 18:52 | Frankie

Aby někdo neřekl, že poslouchám jen nějaké Hanse Zimmery, apod., tak Vám sem musím dát dnes písničku, kterou poslouchám vkuse už nějaký ten týden... Je to skladba, která se - podle mě - ideálně hodí do auta, ale Policie by asi neměla radost, protože při této skladbě asi nepojedete 35 km/h...

Jinak kapelu Pain už znám docela dlouho a to hlavně písničku Shut Your Mouth, kterou jsem kdysi dávno slyšel poprvé od Majkla. Velmi se mi líbila a pořád líbí. Ale tato skladba se písni Shut Your Mouth (aspoň z mého pohledu) hravě vyrovná, pokud mám tedy na ní náladu a chuť...

Nebudu to déle protahovat - poslechněte si jí sami a jestli Vás zaujme nebo nezaujme, tak můžete napsat Váš názor na tuto skladbu hned pod článek...

Frankie

Hudební výchova: Hans Zimmer - Roll Tide

19. května 2009 v 1:57 | Frankie


Tak tuhle překrásnou skladbu jsem našel, když jsem se koukal kdysi na jedno video asi před 2 lety... Dlouho jsem ji hledal, až jsem ji "náhodou" objevil při hledání dalších písniček od Hanse Zimmera, které by uspokojily můj nekonečný hlad po hudbě tohoto žánru...

Je to skladba, která ve mně vzbuzuje vize na dobu již dávno minulou, dobu, ve které byla čest na prvním místě a kdy umřít za svůj kmen nebo za své ideály bylo největší ctí jedince... Tato skladba, která se ke mně dostala jako dlouho očekávaný paprsek světla a naděje v mlze pralesa za úsvitu dějin lidstva, na který lidské děti tak dlouho čekaly a přesto je plnil respektem a některé i strachem, mě potěšil více než hodně...

Nebo to je snad z doby rytířské? Kdy jezdec pomalu jede na svém oři bít se s nepřáteli národa svého, čekající vně hradeb. Zvyšuje tempo svého koně za stejného zrychlení svého srdce (začátek skladby), až konečně stane tváří v tvář černému jezdci... Jejich střet doprovází hrom a blesky... Kam zaryje kopyta bílý kůň, tam létají k nebi jiskry, kde vkročí černá nestvůra - nesoucí Death Knighta - tam ze země vyrůstají černé úponky, které se snaží omotat hrdlo Paladina... A tak to jde dále a dále...

Nebo je to z... ?

Anebo... ?

Atd., atd., atd. ...

Mám hlavu plnou této skladby, že kdybych měl psát o všech svých pocitech, tak bych tady byl ještě déle než ten souboj těch dvou Pánů... Bílé a černé... Života a smrti... Dobra a zla... Jedné straně lidské mysli a i té druhé...

Tak dobrou noc, jdu spát, pač jednak jsem už unavenej a jednak začínám psát nesmysly :-P Frankie

Hudební výchova: Pendulum - Propane Nightmares

2. dubna 2009 v 18:36 | Frankie


Tak a vypadá to, že zima je snad konečně za náma (aspoň tam, kde teď bydlím). Sluníčko vychází, ptáci zpívají a začíná se to všude kolem zelenat… Takže… Takže prostě klasika (v našem podnebném pásu), která trvá už nesčetně let a stále se na ní těším… každý rok… Jsem opět plný naděje a optimismu, ale i tak trochu melancholie. Jedna z mých častých aktivit je poslouchání písniček…

Tentokrát neznám moc slova téhle písně, přesto ji sem dám. Přijde mi taková, jako že má od všeho něco… Začátek mi připomíná soundtrack filmu Kill Bill nebo něco jako Muse - Knights od Cydonia, potom něco na způsob Franz Ferdinand (ale opravdu vzdáleně) a potom se to úplně změní a je to plné surové energie…

P.S. Přiznávám se, že nevím, co hrají teď u nás v rádiích, možná, že tohle je už dosti známé a jestli ano, tak se omlouvám… Já tuhle písničku slyšel nedávno v jednom WOW videu a moc se mi líbila :-)


Hudební výchova: Within Temptation - Forgiven

4. ledna 2009 v 14:09 | Frankie

Nemohla jsem tě zachránit hned na začátku.
Miluji tě tak, až mě bolí duše.
Můžeš mi odpustit, že to zkouším znovu?
Tvé ticho zadržuje můj dech,
když tě míjel čas.

Oh, po dlouhou dobu jsem se tě snažila ochránit před světem.
Oh, nemohl jsi čelit svobodě po svém.
Tady jsem opuštěná v tichu.

Vzdal jsi ten boj,
nechal jsi mě za sebou,
vše, co bylo, je teď zapmenuto.
Vždycky budeš můj,
vím to hluboko uvnitř,
vše, co bylo, je teď zapomenuto.

Sledovala jsem ty mraky, které mizely,
slunce ještě nemůže zahřívat mou tvář.
Vím, že bylo předpovězeno, že to nevyjde.
Hledal jsi velký únik,
abys zahnal své démony.

Oh, po dlouhou dobu jsem se tě snažila ochránit před světem.
Oh, nemohl jsi čelit svobodě po svém.
Tady jsem opuštěná v tichu.

Vzdal jsi ten boj,
nechal jsi mě za sebou,
vše, co bylo, je teď zapmenuto.
Vždycky budeš můj,
vím to hluboko uvnitř,
vše, co bylo, je teď zapomenuto.

Jsem tak ztracená od doby, co jsi zemřel.
Proč ne já dříve než ty?
Proč mě osud tak podved?
Všechno se ukázalo tak špatné.
Proč jsi mě nechal v tichu?

Vzdal jsi ten boj,
nechal jsi mě za sebou,
vše, co bylo, je teď zapmenuto.
Vždycky budeš můj,
vím to hluboko uvnitř,
vše, co bylo, je teď zapomenuto.

Hudební výchova: The Faint – Agenda Suicide

12. listopadu 2008 v 22:22 | Frankie

Jak jste si asi všimli, snažím se sem obvykle nedávat poslední dobou nějaké hity, ale spíše něco méně známého. Pravda, občas sem dám něco známého, ale můj prvotní záměr byl: "nedávat sem žádné hity". Známé věci zná obvykle každý :-) Ve svém záměru budu pokračovat i dnes, když vám sem dám tuto píseň… Připomíná mi tak trochu mě, ale snad se mi nestane to samé, co na konci tohoto videa. Nejhorší je totiž stereotyp, chce to změnu a ne, když někteří lidé dělají každý den stálé věci dokola… Potom ani nějak zvlášť neprožíváme, ani nepřemýšlíme. Nevím, která z těchto dvou možností je horší, jisté je, že spolu souvisí.
Možná, že někomu to vyhovuje, ale já nepatřím mezi ty typy. Jenže jak z tohoto kruhu ven? Podle mé teorie asi (viz článek a diskuze k OTÁZKY A ODPOVĚDI) v konečném důsledku nijak, ale to nám nebrání se o to v tomto čase pokusit. Chce to, možná, udělat něco nepředvídatelného, něco razantního, ale ne to, co je na konci tohoto klipu. Něco, co by do nás naše okolí neřeklo. Někam zajít. Protože jakmile jednou vstoupíš, tak už není cesty zpět a třeba někoho potkáš, něco zažiješ, něco uděláš a to se s tebou bude táhnout pěěěěkně dlouho... A já, já dneska tak trochu možná vstoupil…

Hudební výchova: Clint Mansell – The Last Man

29. října 2008 v 19:34 | Frankie

V jednoduchosti je síla aneb soundtrack od filmu The Fountain. Tahle skladba (tenhle soundtrack) se může zdát na první poslech velmi jednoduchá, ale neuvěřitelně působí na člověka. Aspoň na mě a myslím, že nejsem sám…
Je to skladba, při které mi pravidelně běhá mráz po zádech a nutí mě přemýšlet o světě. O lidském žalu. O lidském osudu. O lidské bolesti, ale i naději…
Doslova (v některých částech skladby) vidím malou loď uprostřed neznámých vod, jak líně pluje do neprozkoumaných oblastí… nebo světlo poznání ve tmě nevědomosti či snad život a smrt lidského rodu?
Nejlepší věci jsou ty, které neplánuješ a největší krása přichází vždy po největší bolesti. Má tedy cenu plánovat nebo jen líně proplout životem a počkat, co život přinese? Má cenu trpět, když pomoc stojí opodál? Má cenu prožívat a soucítit, když každý v dnešní době myslí jen na sebe?
Ať tak či tak, z popela jsme vzešli a v popel se obrátíme… pokud…

Hudební výchova: The Verve – Love Is Noise

7. října 2008 v 19:45 | Frankie


Po "pár dnech" nečinnosti jsem zase tady. Studuji opět tu samou školu a ten samý obor a snad se na to nevykašlu jako vloni. Zdravotní stav se zase nepatrně zlepšil, takže už je to jen na mně. Opět kouřím každý večer (a den) před kolejemi a opět ve své volné chvíli poslouchám nejrůznější muziku a hraji WOWa. Jedna z písní, která u mě poslední dobou nejvíce letí je The Verve - Love Is Noise. Konečně jsou zase zpátky! Přiznávám, že nevím, co teď poslední dobou letí v rádiech nebo v televizi, pač ani jedno nesleduji, ale možná, že teď letí tohle…
No nic, jdu se osprchovat a potom jdu oslavit narozeniny na "vítání prváků" do klubu C. Snad tam najdu nějakou spřízněnou duši než se bydla vrátí z nějakého srazu...

Hudební výchova: Armin Van Buuren & Sharon Den Adel – In And Out Of Love

18. září 2008 v 13:22 | Frankie
Opět hudební výchova, tentokrát jeden z nejlepších trance, který jsem poslední dobou slyšel. Ani mě nepřekvapuje, že je od holandského borce Armina Van Buurena, mistra svého oboru… Tentokrát si pozval Sharon Den Adel - holandskou zpěvačku s překrásným a hlavně univerzálním hlasem z kapely Within Temptation a společně vytvořili opravdu velmi pěkné dílo, které mě zaujmulo hned na první poslech.
Velice zajímavé je, že Sharon Den Adel je zpěvačka z metalové kapely, což není až tak moc obvyklé, aby si někdo, kdo dělá do trance pozval někoho kdo jede v metalu… Myslím si, že tady máme překrásný přiklad toho, že protiklady se přitahují - metal a trance (a já si vždycky připadal divnej, že poslouchám metal a trance), ale to není jen jediný protiklad, který můžem na této dvojici vidět, další je ten, že Sharon má hnědé vlasy a modré oči a Armin má žluté vlasy a hnědé oči, ale to je jen tak na okraj :-)
Doufám jen, že tihle dva spolu nespolupracovali naposledy a že se ještě dočkám něčeho podobného, protože tahle písnička splnila všechny moje potřeby a dokonale mi uklidnila moje pocuchané nervy.
Kdyby Vás zajímalo, jak hraje kapela Within Temptation, tak se můžete podívat dole na video se skladbou "What Have You Done", která je moje nejoblíbenější, pod článkem, kde si Within Temptation pozvalo Keitha Caputo. Tahle píseň má i zajímavý text… Frankie

Hudební výchova: Edward Shearmur – Grand Central

17. září 2008 v 11:58 | Frankie
Tuhle skladbu jsem (jako ukázku hudby, kterou poslouchám) nedávno dal na jedno fórum a celkem se líbila, tak proč ji nedát sem? Nechci přece na Vás zapomenout nebo Vás nějak opomenout :-) Je z filmu "Svět podle Prota" (anglicky K-Pax), který byl natočen v roce 2001.
Teď něco k této skladbě, jak ji vnímám já… Předtím, než se do toho pustím, bych měl napsat, že můj nejoblíbenější živel je voda. Dokážu u ní strávit celé hodiny a hodiny. Pokud možno, aby ta voda tekla někde v přírodě - nejlépe v lese. Je jedno, jaké je roční období, pokud je někde v tichém zátiší světa, kde je méně hluku a více zeleně, tak mi to je opravdu jedno, jestli je zima nebo babí léto.
A teď skutečně k mým pocitům a představám… Začátek skladby si představuji tak, že prší, popř. sněží… Ne nějaký moc velký liják, ale takové malé kapičky vody dopadají pomaličku za stálého bubnování na zem za svitu sluníčka a přitom se hezky spolu spojují do nepatrného potůčku (0:32 od začátku skladby), který skáká přes kameny a pařezy k dalšímu potůčku. Tihle dva se spolu spojují jako muž a žena a vytváří další potůček, který je ale nepatrně větší než ti dva (záměrně píšu "ti" a ne "ty"). Takhle to jde pořád dál a dál až se z toho vyklube malá říčka, která opouští les a hledí vstříc novým obzorům (0:50) … Je ještě čisťounká, naivní a mělká, ale už se pomalu blíží k prvním obydlím lidí. Ze začátku váhá, přece jenom lidi ještě vůbec nezná, ale potom se stejnou rozhodností jako její příbuzní na celém světě po celé věky, se odváží blíž k lidským obydlím… Potká v té malé obci svoji příbuznou (1:46) a chvíli si spolu povídají o svých zážitcích (1:56). Nakonec se naše říčka dozví (2:18) o strašném zlu, které napáchali lidé na její příbuzné a dostává strach ze všeho kolem (2:33)… Ale cesty již není zpět… A musí pokračovat společně se svojí sestrou dál do většího města lidí (2:59). Je celá ustrašená a dívá se na probíhající svět jako projíždějící řidič se dívá na stojící objekty za pohybu svého auta… A hledá oporu u své sestry, ale ta je natolik zkažená lidma, že se jí jen vysměje… Naše říčka nechápe svojí sestru, která před chvílí byla ještě na ní tak hodná a vlídná (3:22) a musí pokračovat dále ve své pouti městem. Lidé do ní hážou odpadky a myjí si v ní svoje auta a ona začíná ve svém nitru cítit, že něco není s ní v pořádku (3:29). Něco jí prostupuje a rozežírá ji zevnitř a ona se mdlýma očima, protože už nemá sílu odporovat, začíná dívat podobně jako její sestra na svět… a začíná si vychutnávat ten pocit zkaženosti (3:40). Vystoupí z města a putuje pořád dál do moře a hle? Vtéká do ní mladičká říčka (3:59), stejně jako ona byla na začátku, co té mladičké říčce asi řekne…??
A já se Vás ptám, existuje nějaký způsob, že lidi přestanou být zlí? Nebo že zlo vzniká samovolně anebo je dědičné?
P.S. Ta skladba se mi líbí v tom, že se jmenuje "Grand Central"… a že to video je použito úplně na něco jiného, na nějaká simulátor a já si přitom tu skladbu představuji úplně jinak… Prostě skladba, která zaujme hodně lidí úplně něčím jiným a každý si při ní představí něco úplně jiného :-) Frankie

Scars on Broadway - Daron vrací úder

14. září 2008 v 0:07 | Majkl
Je sobota večer, za chvíli ulehnu ke spánku. Ale před spaním si pouštím něco málo muziky. Abych byl konkrétnější - debutové album partičky Scars on Broadway. Lídrem kapely je všeobecně známý rockový hitmaker Daron Malakian, bývalý člen starých dobrých System of a Down (dále SOAD). Navíc si za společníka ke svému hystericko-dojemnému zpěvu a líbezné melodické kytaře vybral dalšího odpadlíka z SOAD Johna Dolmayana. Kapela překvapivě nepostrádá originalitu ani kvalitu i přesto, že už zde nepůsobí osvědčený vzorec Malakian/Tankian (taktéž SOAD).
Vyvážená směsice alternativního metalu a experimentálního rocku dala vzniknout albu o kterém si troufám říct, že je tím nejlepším co jsem za posledních 5 let slyšel. Klasické mazlivé tóny známe již z dob SOAD doplňují výrazné texty a až chorobně chytlavé melodie. Na CD je celkem 15 skladeb až k prasknutí narvaných nezapomenutelným hudebním zážitkem. Rozhodně bych vyzdvihl písně Serious, Funny, World Long Gone, Kill Each Other / Live Forever, Chemicals, Universe nebo They Say. Celá kompilace ve mě zanechala obrovský krvavý hudební šrám, který se jen tak nezhojí a neokouká. Jako upoutávku na Scars on Broadway bych využil klip They Say, který naleznete pod playlistem.
Seznam skladeb:
1. Serious
2. Funny
3. Exploding / Reloading
4. Stoner Hate
5. Insane
6. World Long Gone
7. Kill Each Other / Live Forever
8. Babylon
9. Chemicals
10. Enemy
11. Universe
12. 3005
13. Cute Machines
14. Wh*ring Streets
15. They Say


Hudební výchova: Nazareth – Hair of the Dog

5. září 2008 v 13:21 | Frankie
Předevčírem jsem se trochu doma nudil a napadlo mě, že bych si už mohl konečně stáhnout soundtrack z filmu Legendy z Dogtownu a jiné soundtracky (např. Gladiátor, Pulp Fiction, Zachraňte vojína Ryana, atd.), který tak lidé z mého okolí chválí. Nezklamal mě. Nejvíce se líbila píseň Hair of the Dog, která pochází ze stejnojmenného alba z roku 1975 Hair of the Dog a která se stala základem rockových rádií 70. let. Na tomto albu je také snad ještě známější Love Hurts, kterou jsem Vám chtěl představit původně.
Při poslechu této skladby jen lituju, že nejsem starý jako můj otec, který vyrůstal za největší éry Nazareth jen s tím rozdílem, že bych chtěl být na druhé straně světa…
Teď by měl přijít nějaký velkolepý konec nebo nějaká myšlenka na závěr, ale nějak nepřichází, tak radši ukončím tento článek, abych Vám to nezkazil a jdu zase hrát na tenisovou raketu a představovat si, že je to moc pěkná kytara a já jsem o 30 let zpátky :-)

Soulfly - Conquer: A mám ho!!!

16. července 2008 v 1:24 | Majkl
Tak a mám ho woe:) Sice 13 dní před oficiálním vydáním, ale na to už se historie ptát nebude. Samozřejmně mluvím (už po sté jako úchyl) o albu Conquer od Soulfly. Je to asi tak 10 minut co sem ho stáhl a teď jdu spát. Nicméně jako ukolébavka mi rychlé projetí všech skladeb postačilo. První dojem vypadá dobře. Nový, čistější zvuk a kurevský návrat ke kořenům thrashe. Zní to brutálně, rychle a nechybí tu ani legendární sólíčka. Zatím jsem spokojenej na nejvyšší míru. Další svoje deviantní pocity budu přidávat potupně postupně...

Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb

29. června 2008 v 20:54 | Frankie
"Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb"… teď si tak trochu připadám jako 13-ti letá pipinka, která tohle pravidelně píše na svůj blogísek, ale co, nemůžu si pomoct. Ta skladba si o to vysloveně říká. Dokonce jsem i vymyslel scény, ve kterých bude hrát tato skladba :) A i film s názvem Crusaders, pochopitelně tam budu hrát hlavní roli - Richarda Lví Srdce. No jo no, teď asi vypadám doopravdy jako ta pipinka, ale jen mi tady někdo napište, že jste NIKDY nesnili o tom, že se něčím proslavíte… Myslim, že každý z vás o tom někdy snil, třeba že bude jednou slavný fotbalista, modelka, herec, zpěvák, pornoherec, apod. Prostě sny k životu patří a záleží jen na nás, jestli za něma půjdeme, protože je asi nejhezčí věc, když se vám splní váš sen… Vlastně všechno, co jsme jako lidi, jako civilizace, dokázali, je postaveno na několika málo lidech, kteří šli za svými sny. Možná, že dříve to bylo poněkud jednodušší, protože nebylo tolik vymyšleno, ale zase to bylo omezeno různými náboženskými a jinými omezeními. A tak, abych to zkrátil, je tohle možná začátek mého snu stejně jako je to v tý reklamě na tu minerálku nebo co to je, jak to skončí tak, že "dá životu nový rozměr"… :)
P.S. Prosím, neukamenujte mě za tenhle článek, dneska se fakt nudim
P.P.S. jestli můžete, tak napiště svojí nejoblíbenější skladbu, děkuji Frankie

Soulfly - Unleash

26. června 2008 v 12:08 | Majkl
Na světě je první ochutnávka z alba Conquer od Soulfly. Podle prvního poslechu mi skladba Unleash přijde poněkud zmatená i když svojí syrovost a tvrdost nepopře. Začátek je nekompromisní a úvodní rachot mi rve koule, refrén mě příliš nezaujal, ale asi nejdůležitější část písně (cca 1:50 až 3:36) splnila svůj účel. Unleash je pestrá, krutá a myslím ,že jako první vlaštovka z nové fošny u mě uspěla. Inu, necháme se překvapit co nám Soulfly ještě narvou do chřtánu...

Metal žije (?)

19. června 2008 v 0:48 | Majkl
Je pár minut po půlnoci a údajně i úplněk... Trošku depresivní začátek toho co vlastně chci napsat. Sedim tady a údajně i marodim. A co "člověk" mého "intelektu" může v těchto pozdních hodinách u svého PC (čti pýsý) asi dělat? Možností je spousta, ale já jsem si opět vybral hudební téma. Projíždím archiv serveru youtube.com a hledám něco co by mě zaujalo. A stalo se. Neni to sice nic převratného a dosti to podkresluje mou neznalost a neinformovanost, ale i tak to sem z důvodu velké neplodnosti hodím.
První video zachycuje kalifornskou melodicko-death metalovou formaci DevilDriver. O této partičce mám potuchu už hezkou řádku let. Ovšem za celou tu dobu by mě ani ve snu nenapadlo, že onen srdcervoucí hlas patří Bradleymu "Dez" Fafarovi, bývalému frontmanovi mojí milované kapely Coal Chamber. Skladba Clouds Over California z roku 2008 mě zaujala natolik, že si své čestné místo v tomto článku plnohodnotně zaslouží.
Druhá ukázka je dlouho očekávaný (alespoň mnou) sample z nového alba skupiny Soulfly o níž jsem se na tomto blogu už nesčetněkrát zmiňoval (například zde). Nese název Unleash a opět ve mě vzbuzuje ten neutuchající chtíč po disku Conquer, který zanedlouho vyjde.
Toť pro dnešek asi vše. Myšlenky jsem vyjádřil, blog popostrčil dál a chtíč ukojil...
 
 

Reklama